Městská divadla

Divadla Chemnitz tvoří pět žánrů a skládají se z opery, baletu, filharmonie, činohry a loutkového divadla.

Theaterplatz (Divadelní náměstí) s budovou opery (Opernhaus), Muzeem krále Alberta (König-Albert-Museum) a kostelem sv. Petra (Petrikirche) patří k nejkrásnějším stavebním komplexům města Chemnitz.

Program nabízí rozmanitou nabídku pro publikum všech věkových i zájmových kategorií, od klasické opery po moderní, od operety až po muzikál. Pečlivě vybíraný repertoár, zejména jevištní díla Richarda Wagnera a Richarda Strausse, byl jasně proklamovaným cílem chemnitzské opery již při jejím založení a i dnes je pevnou součástí programu. Zároveň na sebe chemnitzská opera upozornila v uplynulých letech i za hranicemi regionu, když uvedla neznámé a zřídka hrané opery, jako jsou například Mascagniova „Iris“, Nicolaiova opera „Templario“, Pfitznerova „Růže ze zahrady lásky“, Schrekerova opera „Kovář z Gentu“, Reznicekův „Benzín“ a Nicolaiův „Heimkehr des Verbannten“ („Vyhnancův návrat“).

Balet Chemnitz má 24členný soubor (12 žen, 12 mužů). Těžiště jeho repertoáru tvoří klasická baletní představení podle autorů jako např. Williama Shakespeara („Sen noci svatojánské“, „Romeo a Julie“) na jevišti budovy opery. Svůj rukopis zde ukazují i mezinárodní choreografové. Současná díla jsou uváděna v baletním sále budovy opery, který jinak slouží tréninku a zkouškám. V rámci překrývání oborů tančí členové chemnitzského baletu v operních a činoherních představeních. Balet Chemnitz každoročně hostí festival současného tance „TANZ | MODERNE | TANZ“ („TANEC | MODERNA | TANEC“), kterého se účastní mezinárodní taneční sdružení, zejména z partnerských měst.

Filharmonie Roberta Schumanna patří k orchestrům v Německu s nejbohatší tradicí. Těleso založil v roce 1833 jako městský orchestr Wilhelm August Mejo a jeho význam neustále rostl i nad rámec regionu. U příležitosti 150letého výročí pak došlo v roce 1983 k přejmenování na „Filharmonii Roberta Schumanna“.

Filharmonie Roberta Schumanna je oblíbeným partnerem pořadatelů různých koncertů. Hostování zavedlo orchestr v posledních letech mj. do Benátek, Soluně, Říma, Salcburku, Frankfurtu nad Mohanem, Düsseldorfu, Kolína nad Rýnem, Mnichova, Berlína, Drážďan a New Yorku, na slavnosti na zámku Neuschwanstein, do curyšské Tonhalle a lineckého Brucknerhausu. Od roku 2007 vydává filharmonie hudbu stále více i na CD. CD s kompletními koncerty pro klavír a orchestr od Mendelssohna získalo v roce 2009 cenu ECHO Klassik. CD „Sinfonische Dichtungen von Hermann Hans Wetzler“ („Symfonické básně Hermanna Hanse Wetzlera“) s Frankem Beermannem a Filharmonií Roberta Schumanna je nominováno na cenu ICMA 2011.

K úkolům 106 členů orchestru patří kromě působení v opeře, operetě, muzikálu a baletu také symfonické koncerty, mimořádné koncerty a večery komorní hudby. Zvláštní prioritu má v programu orchestru práce s dětmi a mládeží.

Za dob Karl-Marx-Stadtu patřil Schauspielhaus k nejvyprofilovanějším a nejpokrokovějším činoherním scénám bývalé NDR. Svou profesní dráhu zde zahájili takoví herci jako Ulrich Mühe, Corinna Harfouchová a Michael Gwisdek. V Chemnitzu pracovali významní režiséři současnosti, jako třeba Frank Castorf, Hasko Weber, Michael Thalheimer a Armin Petras.

Velké jeviště v Schauspielhausu upřednostňuje literární a činoherní divadlo a uvádí významné texty světového dramatu od antiky až po klasickou modernu. Dramaturgický plán zahrnuje autory od Molièra, Goetha a Schillera až po García Lorcu, Friedricha Dürrenmatta a Arthura Millera.

Východní křídlo Schauspielhausu je zaměřeno na původní a premiérové uvádění her – místo zde mají současné divadelní formy a nová estetika, mladí autoři i mladý režisérský rukopis. Prvního provedení se tu dočká i vítězná hra každoročně pořádané „Chemnitzské divadelní ceny pro mladé dramatiky“.

Loutkové divadlo Chemnitz sídlí od začátku sezóny 2011/2012 v Schauspielhausu a má zde k dispozici Malé jeviště (Kleine Bühne) s asi sto místy. Je to nejstarší obecní loutkové divadlo na území bývalé NDR a v prosinci 2011 oslavilo 60. narozeniny. Program je velmi rozmanitý. Využívají se zde tradiční druhy loutek jako marionety, maňásci a loutky na tyči, zhlédnout však lze i otevřené divadelní formy s mimickými loutkami nebo abstraktní formu objektového a materiálového divadla.